- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Neprehlednost potav. V uvodu kazdeho dilu jsou prece fotografie hercu I s vysvetlenim koho hraji. U nekterych je I fyzicka podoba velice dobre vystizena (Stepanek, Burian, Fric...)
Také mne zarazilo, že si autorka až do posledního dílů pletla herce ztvárňujícího Martina Friče a Otakara Vávru. Mám Petra Stacha, který hrál Friče velice ráda a jeho větší nos je nepřehlédnutelný:-)
A není znamením doby postfaktické zejména to, že divák pouze konzumuje a nepřemýšlí? A není z této doby právě cesta, která vyvolá diskusi? Nikdy se o té době tolik nemluvilo. Absolutně drtivá většina Čechů netušila, co tehdy herci prožívali. Nikdo si neuměl představit, jak těžké bylo vyčnívat v takové době. A seriál Bohéma podle mě složil poctu zejména pánům Burianovi, Novému a Štěpánkovi. Zejména u Buriana seriál vnímám jako dokončení jeho rehabilitace a omluvu. U pana Nového seriál připomněl jeho osud, který nikdy vlastně nikoho nezajímal a veřejně se o něm moc nemluvilo. Teď si o jeho ženě přečtete i v Blesku a spousta lidí objevila něco, co před tím nikdy netušila. A pana Štěpánka seriál ukázal prostě jako člověka, který byl postaven před těžká rozhodnutí a určitě z nich vyšel spíše pozitivně. O té době se najednou píše všude, všichni hledají na googlu, polemizují, ptají se, baví se o tom lidé v hospodách, v práci, srovnává se doba nacismu s tou pozdější a hodně se cituje i ta věta ze seriálu, že za nacismu se dalo čekat, co přijde, pak to bylo o dost složitější. Nikdo nevěděl, kdy, jak a proč za něco pykal. Pro mě byla Bohéma zážitkem právě proto, že nesvazovala strohým podáváním faktů. Byla postavena na vykreslení atmosféry. Ostatně panu Sedláčkovi bylo toto naopak vyčítáno v sérii České století (časté titulky, představovačky apod.). A popravdě si nemyslím, že napsat a natočit cokoli z této doby je snadné. Spíš bych to považoval za nemožné a jsem rád, že se autoři do toho pustili. Protože, kdyby to neudělali, v době postfaktické by nikoho fakta z téhle doby nikdy ani náznakem nazajímala.
Tak samozřejmě je dobře, pokud se o nějakém tématu vyvolá diskuse a lidé si začnou dohledávat a zjišťovat data i k věcem, které by normálně neřešili. Ale je otázka, zda je dobře, když je tato diskuse vyvolána tím, že se o tématu natočí z části nesmysl, který následně vyústí v rozhořčené reakce... Když to přeženu, tak např. i k holokaustu se dá diskuse podnítit civilizovaněji, než tím, že natočím film, ve kterém budu holokaust popírat nebo bagatelizovat...
Plně podepisuju! Buď natočím hraný dokument s reálnými jmény postav a podle toho, jak to skutečně bylo, nebo fikci, ale pak bez reálných postav.
Odflaknuty serial ve kterem herci hrali jako o zivot, ale mistama nemeli co. A ty hudebni podkresy do mluveneho slova, kdy nebylo nicemu rozumet, hruza. Upada ceska filmarina silenym tempem, nikdo uz neumi poctive remeslo
Bohéma není dokumentem a tak se musí k tomuto seriálu přistupovat! Společnost jako takovou, myšleno náladu ve společnosti, srovnání doby protektorátu s tou která přišla po ní, chování lidí v aspektech doby..., se podle mého názoru autorům podařilo vystihnout bravurně... Nelze ale příkře hodnotit jednotlivé postavy, mnohé byli navíc smyšlené...
To toho o chování lidí v té době víte hodně málo, zřejmě jste měl na mysli jejich postoje. Dotyční se takto nechovali, nevystupovali a nemluvili, ani náhodou, ani omylem.
Dovolím si vložit link můj dnešní blog, v němž vyjadřuji zcela opačný názor. Mně se seriál Bohéma velmi líbil, už dlouho jsem v čt neviděla nic tak dobrého.
http://valikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=588558
Mám výhodu, vyrůstala jsem v divadlem a filmem prolezlém prostředí, proto jsem s rozlišením Vávry a Friče neměla nejmenší problém Bohéma nás všechny donutila přemýšlet. Zaplaťpánbůh za to!
Omluva... "vložit link na svůj dnešní blog"
Nesouhlas, duch doby a problémů byl zachován.
Z mého pohledu Bohémě hodně uškodilo, že docházelo ke směšování osudů skutečných osob a fiktivních postav - nějaká Lili Králová? Pardon, ale skoro bych řekl, že si tvůrci dělali předem alibi - vidíte, jde o fikci, není si nač stěžovat. Škoda, opravdu to tam být nemuselo.
Každopádně pro autorku a paní Procházkovou - Štěpánek skutečně projev k Mnichovu pronesl, ne, že ne. Stalo se tak ovšem již 21.9.1938 a padla v něm i slova o nutnosti podřídit se a nebrojit proti tomu. Je pravdou, že projev v Bohémě byl ve skutečnosti mix tohoto projevu s projevem gen. Syrového, který byl pronesen o den později, a to v poměru snad 10:90, ale pokud teď někdo tvrdí, že Štěpánka haní a nic takového nepronášel, tak také uvádí nepravdivé údaje. On ten projev pronesl, dokonce se dochoval, k poslechu třeba zde, na stránkách dole:
http://www.vernyzustanu.cz/udalosti/prijeti-mnichovske-dohody
To jen pro upřesnění.
Věřím, že se dočkáme kritického zhodnocení významného díla české literatury, románu Boženy Němcové Babička.
Autorka se svým nezodpovědným přístupem dopustila hrubého poškození pověsti postavy vystupující v knize pod jménem Viktorka. Především tím, že ji křivě obvinila z vraždy dítěte a dále, že ji nechala zemřít v mladém věku.
Skutečná Viktorie Židová své dítě nezavraždila a dožila se na tu dobu vysokého věku 76. Zemřela v roce 1868, tedy 13 let po vydání Babičky a 6 let po smrti Boženy Němcové.
Už je to pár let, co jsem Babičku četla, ale nepamatuji se, že by se tam někde psalo o Viktorii Židové. Ostatně, kdo byl předobrazem kněžny Zaháňské je všeobecně znám, ostatně Němcová své dílo hraběnce Kounicové věnovala a přesto pvažovala za vhodné postavu v knize přejmenovat. Je trochu rozdíl nechat se volně inspirovat a vytvářet fiktivní životopis.
Jde o žánr historický román, který má dlouhou tradici. Noc na Karlštejně nikomu nevadí, u tak nedávné historie je to problematické. Předloha byla s fiktivními postavami, po převodu na většinou reálné osoby je problém s odlišením skutečnosti od fikce.
S odstupem daným znalostí žánru to bylo koukatelné, při očekávání dokumentární přesnosti je velký problém.
Navíc je trochu rozdíl mezi hudební komedií a seriózně se tvářícím dílem. Kdyby někdo napsal sci-fi komedii ve které cestovatel časem zatáhne do nějaké eskapády třeba právě pana Štěpánka, nebo obecně velice repektovaného T. G. Masaryka, patrně by se nikdo, ani jeho potomci, pro to nerozčiloval.