Po přečtení Vašeho předchozího blogu jsem přečetla většinu těch předcházejících. Velice Vás obdivuji za to, že jste si nemoc připustila, že jste se zbavila stresoru (práce pro stát) a že jste se začala poctivě léčit. Z Vašeho dnešního blogu mám však pocit jakéhosi soukromého protestního manifestu a dost se o Vás bojím. Myslím si, že je určitě složité najít skutečně vhodného terapeuta a společně vychytat tu "Vaší" dávku těch "Vašich" pilulek, ale poté je stejně důležité, aby byly tyto léky vysazovány postupně tak, aby hladina látek žádoucích v těle zůstala co nejdéle a naopak těch nežádoucích, už doslouživších, se co nejrychleji vyplavila. Pakliže tak učiníte svévolně jen podle svého pocitu, hrozí, že skončíte, jako spousta psychiatrických pacientů před Vámi i po Vás, na vyšších dávkách podstatně silnějších psychofarmak. A to bych Vám, věřte či nevěřte, z celého srdce nepřála. Určitě dělejte vše pro to, abyste se co nejdříve cítila co nejlépe, ale asi je třeba se smířit s tím, že nějakou tu berličku v podobě jedné či více pilulek budete polykat i v budoucnosti. Psychika je křehká nádoba a jakékoliv narušení může mít a zpravidla má dalekosáhlé následky. To, že berete prášky, aby Vám bylo lépe či alespoň snesitelně, není žádná ostuda.

Držím Vám palce i pěsti

Chodím si k vám číst a obvykle nepíšu, dneska ale ano. Víte, mám s dnes moderním léčením všech náročných situací "pilulkou na náladu" hrozný problém. Vše o čem píšete jsem zažila a věřím, že všechno má svůj smysl a řád a že věci nejdou napravit a vyřešit, když je neodžijeme.

Půlrok psychoterapie je docela krátká doba, ale je pravda, že ono ani dobrých terapeutů není až tak moc.

Na splín je nejlepší práce (ať už jakákoliv), člověka zaměstná a současně nechá city a prožitky dojít tam, kam je potřeba. A příště se pak dají ty podobné zvládnout lépe díky získané zkušenosti.

Opravdu si nemohu pomoci, ale v "modnosti" diagnostikování a léčby depresí léky vidím zas jednou ten proklínaný všudypřítomný "byznys", který škodí.

Souhlas. Jen bych se pozastavil nad termínem práce. Napsal bych spíš činnost. Činnost, kterou nebudeme brát jako povinnost, ale spíš jako zábavu. "Práce" nás může stresovat a jsme pak v bludném kruhu.

Pilulky na problémy bohužel opravdu neexistují. Některými pilulkami si naopak člověk zadělává na další problémy. Nejlepší antidepresivum je asi naučit se mít rád sám sebe. Jde to dost těžko a potřebujete k tomu pomoc zvenčí. Držím Vám palce.

Čtu vás rád a pravidelně. Příbalové letáky k lékům nečtu skoro vůbec, naštěstí zatím nezápolím s psychikou. Držím palce

Ježišmarjá. Nedávno jsem se díval na ženský fotbal - emoce a zuřivé nasazení. Chlapi tomu někdy říkají hysterie, ale on je to přirozený ženský stav.

Já Vám přeji aby Vám to vydrželo. Nicméně aktuálně asi nezažíváte žádný stres, žádné větší problémy.

Já beru AD několik let a 2x jsem zkoušela vysadit....ano, bylo mi asi fajn, říkala jsem si, že to zvládnu. Buch...stačilo, aby se stala nějaká těžká situace (myslím opravdu závažná - nemoc v rodině apod.) a bylo po euforii. Spadla jsem níž, než jsem byla a pokorně se vrátila k AD, abych se sama dokázala vypořádat s touto situací - záchvaty úzkosti, co mě budily ze spaní, celodenní třes rukou, sevření na hrudi, závratě apod. Rozbrečela mě reklama na čokoládu Mercy , stačilo těch několik vteřin, abych propukla v čtvrt hodinový pláč a nevěděla, proč vlastně brečím.

Ovšem benzodiazepiny jsem za těch pár let, vzala jen párkrát, prášky na spaní - hypnotika vůbec. Do tohoto bych se nikdy nepouštěla.Nechápu, kdo Vám je předepisoval na tak dlouho.....

Takže budu Vám držet palce, aby jste opravdu vyhrála nad vším. Bylo by to ohromné

Velice zajímavé čtení. Přeji Vám hodně sil.

Tak velká gratulace ke zvládnutí, ovšem jak jste přišla na ty spací pilulky každej den, to je mi fakt záhadou. Sice asi míň obtěžující, než když někdo po první zácpě začne pít každej den litr šaratice, no ale stejně.