Napínavé čtení. A jestli Vám to pomůže, pište dál, protože já to čtu. Dávám Vám palce, držím Vám palce. Bohužel to je asi to jediné, co pro Vás mohu udělat.

Nedávno jsem dočetl deníky Jiřího Cieslara, který byl na antidepresivech řadu let, přitom udělal akademickou kariéru, byl velmi pracovitý a kreativní a pořád něco psal a plánoval - mimo to měl pět dětí, ale rozvedl se a najednou po 50 to začal nezvládat. Ukončil svůj život, už nemohl dál. Čtenáře jeho deníku napadá: Proč s tím nezačal dělat něco dřív? Co kdyby místo tří zaměstnání dělal jen dvě nebo jedno? Musel se nutně rozvést, nemohl to řešit jinak? Musel se roky cpát antidepresivy, takže nakonec už nevěděl, z čeho blbne? Možná by se autorka měla včas zastavit, než bude také řešit otázku, kde se oběsit nebo z kterého patra vyskočit.