Tvůrci versus konzumenti aneb Jak jsem byla na koncertě
Asi se spolu shodneme, že každý z nás občas něco zajímavého tvoří. I ten, kdo má tak podivné povolání, při kterém žádné přidané hodnoty nevznikají. (Takových povolání je dnes čím dál víc. Ale příklady raději uvádět nebudu, aby se někdo neurazil.) Tvoří i ten, kdo nepracuje, protože nemůže nebo nechce. Občas totiž něco uvaří, vysází záhon květin, postaví letadýlko, napíše básničku. Při nejhorším něco vytvoří aspoň na toaletě (s prominutím).
Pokud jde o trávení volného času, také lze lidi v zásadě rozdělit na tvůrce a konzumenty. Tvůrci se hrabou v hlíně, stříhají stromy, stloukají všelijaké boudy a budky, háčkují a pletou, hrají v kapelách, tuní auta, vedou skauty, pomáhají potřebným, organizují více či méně smysluplné akce. Konzumenti konzumují. Polykají kilometry na kole, druží se po hospodách, tráví čas nakupováním, v kinech, pálí kalorie v posilovnách, leží v knihách, v soláriu, dělají hrady a zámky (což je značně zavádějící výraz), chroustají chipsy u televize, sjíždějí sociální sítě, zdali je tam něco nového. To hlavně.
Výrazného rozdílu mezi tvůrci a konzumenty jsem si všimla právě na koncertech vážné hudby. V prvním případě konzumovala asi pětiletá holčička, která seděla kousek za mnou babičce na klíně. Po celou dobu koncertu žvýkala žvýkačku s hlasitým mlaskáním a občas to proložila napitím z lahve. Vzhledem k tomu, že láhev měla takový ten sosáček s membránou, vydávala po napití dosti výrazné zvuky. Fascinující na tom bylo, že kromě mě to zřejmě nikomu nevadilo. Hlavně babička byla v naprostém klidu.
Jiná babička na jiném koncertě byla v rozporu se svou postavou tak mladistvě oblečená, že jsem měla chuť zavolat módní policii. Svého mladého ducha demonstrovala rovněž usilovným žvýkáním. Asi jsem vážně neurotik, ale pokud někdo sedí vlevo přede mnou, hýbe neustále čelistmi a ještě k tomu mimo rytmus, dost mi to kazí hudební zážitek. Musím sedět se zavřenýma očima a to už bych si rovnou mohla doma pustit cédéčko.
Korunu tomu nasadila krásná a krásně oblečená mladá slečna, sedící na jiném koncertě opět vlevo přede mnou. Donesla si s sebou z blízké kavárny cosi kávového v kelímku a v průběhu Griegova Klavírního koncertu a moll čas od času sáhla k podlaze, podala si kelímek a procítěně si usrkla nápoje. Měla zřejmě dojem, že sedí sama v obýváku před televizí. Anebo byla duchem v době barokní, kdy se při hudební produkci vesele konzumovalo.
Ten, kdo se na jevišti namáhá, aby pro nás interpretoval hudební nebo divadelní kusy, je přece také tvůrce. A tvůrci by měla patřit naše úcta a ohleduplnost, kterou nejlépe vyjádříme tím, že budeme tiše a klidně sedět a obdivovat jeho nadání, píli a fortel. Protože tvůrce je vždycky víc než konzument. Bez tvůrce by konzument neměl co konzumovat, zatímco tvůrce často tvoří jen tak, téměř za hubičku, ale pro radost sobě i druhým. Tak si tu radost vzájemně nekažme.
Kateřina Štojrová
Koronavirus má potenciál uzdravit svět
Omlouvám se všem, co nemohou ani čut slova křesťanství, Kristus a Antikrist. Omlouvám se všem ekonomům a křesťanským teologům za mou soukromou představu o spáse světa.
Kateřina Štojrová
Jak plníte bobříka odvahy?
Měli jste rádi tábory a bojové hry? Já jsem kolektivní zábavu a jakékoli závodění nesnášela. Ale teď spolu s vámi hraju jednu obří bojovku. Vítězství je jisté, nebojte.
Kateřina Štojrová
Kde končí tolerance? (2)
Tato otázka stále visí ve vzduchu. Co všechno bude ještě schopna tolerovat příroda, aniž by nás začala „natvrdo“ ničit? Kolik kulturních světů se vejde do Evropy? Kolik skandálů a kauz ještě sneseme na naší politické scéně?
Kateřina Štojrová
Právo na dítě aneb Kdo se tady úplně zbláznil
Nedávno si několik politiků vyměňovalo názory na hranice asistované reprodukce. Který z jejich názorů už není možné považovat za normální? A je vůbec potřeba, abychom se vzájemně takto nálepkovali?
Kateřina Štojrová
Prosím, prosím ukliďme Česko!
Tak konečně jsem to udělala. Vzala jsem doma velký pytel, rukavice, a vydala jsem se vyčistit svou oblíbenou procházkovou trasu od odpadků. Nikdo jiný to za mě totiž neudělá.
Kateřina Štojrová
Bohéma - znamení doby postfaktické
V době postfaktické lidem přestává záležet na hledání pravdy a pochopení skutečnosti. Fakta už málokoho zajímají – důležitější jsou vzbuzované emoce. S touto kartou hráli, možná nevědomky, tvůrci seriálu Bohéma.
Kateřina Štojrová
Drazí spoluobčané, dusíme se ve vlastní šťávě
a jejími hlavními ingrediencemi jsou naše lenost, rozežranost, sobectví a bezohlednost. O čem to tu mluvím? O prapříčinách mnohého trápení; nejen toho aktuálního se špinavým vzduchem.
Kateřina Štojrová
Advent - předzvěst pohádkové smršti
Nastaly temné dny, které by se bez přicházejících Vánoc daly přežít jen těžko. Televizní kanály nás pomalu připravují na pořádnou nálož pohádek, které mají konec roku projasnit. Chceme to tak. Dramaturgové určitě vědí, co dělají.
Kateřina Štojrová
Kde končí tolerance?
Tak, jako se každý lék může stát pro tělo jedem a naopak leckteré jedy jsou ve správném množství a správné situaci lékem, lze něco podobného říci i o vlivu svobody a tolerance na společnost. I zde záleží na správném dávkování.
Kateřina Štojrová
Už mě vážně štvete!
Jdete mi na nervy vy, co jste mi v minulých týdnech na potkání s rozzářenýma očima hlásili, jaké že máme krásné počasí. „To je dneska krásnej den, viď? Jak se dnes udělalo hezky na tu pouť!“ Jenže když se podívám ven na trávníky
Kateřina Štojrová
Pasažéři na palubě Titaniku chytají pokémony
Kdo si hraje, nezlobí, že? Nechci být příznivcem konspiračních teorií, ale když jsem četla o miliónech fanoušků hry Pokémon GO, tak mě napadlo, čí je to asi zájem; komu prospěje (kromě tvůrců a distributorů hry),
Kateřina Štojrová
Naposledy píšu o depresi. Aspoň doufám...
Jak se to tedy seběhlo, že jsem tak zčista jasna zahodila všechny prášky? Nejdřív jsem musela bezezbytku přijmout svou momentální životní situaci a zbavit se různých strachů.
Kateřina Štojrová
Jak jsem chtěla zvítězit nad depresí a nakonec jsem ... vyhrála
Většinu svého života – prakticky od dětství – jsem si myslela, že jednou skončím u psychiatra, což se nakonec stalo. Někdo by mohl říci, že jde o klasické sebenaplňující proroctví.
Kateřina Štojrová
Proč jsem se vybodla na práci pro stát
Už jste někdy použili výraz „svět se zbláznil“? Vážně ne? Pak jste zřejmě nikdy nepracovali ve státní správě. Vy, ani vaši blízcí nebo kamarádi.
Kateřina Štojrová
Jak vést poradu s tupou hlavou
Podle jednoho psychologického škatulkování jsem tzv. sebezáchovný typ. Znamená to, že málokdy nechávám něco náhodě. Vždy připraven!
Kateřina Štojrová
Jak jsem si léčila depresi
Když jsem já natvrdlá pochopila na základě dálkové intervence léčitele, že všechny mé podivné fyzické i psychické obtíže lze zahrnout pod diagnózu deprese, zbývalo jediné. Najít psychiatra,
Kateřina Štojrová
Jak vypadá pořádná depka
Asi je každému jasné, že co depresivní pacient, to jiná kombinace příznaků, jiný obraz duševní choroby, který se navíc různě obměňuje v čase.
Kateřina Štojrová
Jak jsem se definitivně zbláznila
Ačkoli jsem odjakživa tušila, že jsem depresivní typ, a čas od času mě potkávaly dost nepříjemné sešupy nálady, vždycky jsem zvládala běžný život s přehledem.
Kateřina Štojrová
Proč jsem se zbláznila (část čtvrtá)
Abych si ujasnila, čím to je, že večer usnu jen s práškem pod jazykem a pod polštářem, píšu jakýsi terapeutický deník – příběh mého života trochu na přeskáčku. Snad se při tom psaní už konečně ze všeho poučím. Třeba i někdo jiný.
Kateřina Štojrová
Proč jsem se zbláznila (část třetí)
Abych si ujasnila, čím to je, že večer usnu jen s práškem pod jazykem a pod polštářem, píšu jakýsi terapeutický deník – příběh mého života trochu na přeskáčku. Snad se při tom psaní už konečně ze všeho poučím. Třeba i někdo jiný.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1373x