Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prosím, prosím ukliďme Česko!

29. 03. 2017 11:06:48
Tak konečně jsem to udělala. Vzala jsem doma velký pytel, rukavice, a vydala jsem se vyčistit svou oblíbenou procházkovou trasu od odpadků. Nikdo jiný to za mě totiž neudělá.

Na počátku března jsem po dlouhé době cestovala linkovým autobusem do našeho krajského města; čítá to asi 70 kilometrů. Jela jsem tam do nemocnice navštívit nemocnou kamarádku. Autobus nebyl nikterak přeplněný, řidič výjimečně příjemný a veselý, sluníčko svítilo, účel cesty bohulibý – co víc si přát. Rozhlédnu se trošku po krajině, ze které teprve nedávno slezl sníh, a budu vyhlížet známky přicházejícího jara.

Bohužel, jen jsme vyjeli z města, měla jsem za chvíli po náladě. Kdo sedí vysoko, vidí daleko, jak se říká v jedné staré ruské pohádce. A v autobuse sedíte docela vysoko nad silnicí, takže chtě nechtě vidíte do všech příkopů. Tím pádem brzy zjistíte, že nejedete krajinou, ale po skládce odpadu. V létě to milosrdně (aspoň částečně) skryje vzrostlá vegetace, ale v předjaří všechno to svinstvo vyhřezne na povrch.

Říkám si tedy – budu se dívat víc do dálky, na zvlněné linie polí, tmavé lesy v pozadí a na střapaté remízky. Jenže ne, nejde to, stejně koutkem oka vnímám míhající se plastové flašky, nejroztodivnější obaly od všeho možného i nemožného co lze zkonzumovat, tašky, pytlíky, sem tam pneumatika, ulítlé disky z kol (tak o tom řidič nejspíš nevěděl, to uznávám). Ale o tom ostatním řidiči a osádky vozu sakra dobře věděli.

A co mě ještě víc děsí, to jsou odpadky trčící ze zoraného pole. Vypadají jako trosečnické lahve na moři. Taky že to často lahve jsou. Krom toho různé cáry igelitu, snad nějaké pozůstatky pytlů. Jak se tam propána dostaly? Nechce se mi věřit, že by je tam odhazovali traktoristé; že by jim bylo zatěžko dovézt obaly zpátky do vesnice. Že by zaorávali plasty do půdy, ze které pak rostou naše potraviny, a kterou měli naši předkové za posvátnou. Ale zřejmě to tak bude, asi ano, když vezmu v úvahu své zkušenosti s lesními dělníky, po kterých prokazatelně v lesích taky zůstává pěkná spoušť. Čest výjimkám.

V autobuse mi bývá občas mdlo. Bylo mi mdlo i tentokrát, jenže z jiného důvodu než obvykle. Vážně jsme takoví barbaři, že nám nevadí se pohybovat mezi odpadky? Chceme tady mít Balkán? Je to takový problém dovézt obaly domů nebo na nejbližší benzinku a tam je hodit do tříděného odpadu? Jestli tomu dobře rozumím, za údržbu a stav silnic odpovídají kraje. Zajímá je i stav prostoru „těsně vedle“?

Odpovědi je třeba hledat ve výchově dětí v rodině. A zrovna tohle moc složitý výchovný problém není. Odpadky je třeba třídit a patří jedině do koše, popelnice nebo kontejneru. Jinam ne, tečka. Naštěstí u nás vcházejí ve všeobecnou známost některé iniciativy, které se snaží napravit to, co bylo v rodinách zanedbáno. Ta nejznámější se jmenuje Ukliďme Česko. Snadno najdete jejich webovou stránku a můžete si promyslet, jestli se chcete nějak do úklidu zapojit a jakým způsobem. Začíná se už brzy – osmého dubna.

Já už jsem začala. Neorganizovaně, sama na vlastní pěst. Ještě se ale musím s touto problematikou vypořádat i emocionálně. Aby mě ti ignoranti nepořádnický tolik neštvali. Když už totiž vyrazíte sbírat odpadky, počítejte s tím, že se budete muset opravdu mnohokrát shýbnout. Je to docela dřina. Takže brzy začnete být naštvaní na každého jednotlivého provinilce, co vám přidělal práci a donutil vás ještě jednou ohnout hřbet. Ve výsledku můžete přijít domů pěkně nasupení.

Já jsem cestou zpátky už vychládala. Takže jsem nakonec sebrala i ty dva mikrotenové sáčky s psími exkrementy, nad kterými jsem původně zamumlala „to po mně teda nikdo nemůže chtít!“. No chápete to? Někdo jde ven se psem, hovínko spořádaně sebere do sáčku, zaváže na uzel a sáček nechá ležet v trávě. Co si jako myslel, že se tam s tím sáčkem stane? Hulvát jeden...

Autor: Kateřina Štojrová | středa 29.3.2017 11:06 | karma článku: 16.77 | přečteno: 282x

Další články blogera

Kateřina Štojrová

Kde končí tolerance? (2)

Tato otázka stále visí ve vzduchu. Co všechno bude ještě schopna tolerovat příroda, aniž by nás začala „natvrdo“ ničit? Kolik kulturních světů se vejde do Evropy? Kolik skandálů a kauz ještě sneseme na naší politické scéně?

23.8.2017 v 17:50 | Karma článku: 17.18 | Přečteno: 453 | Diskuse

Kateřina Štojrová

Právo na dítě aneb Kdo se tady úplně zbláznil

Nedávno si několik politiků vyměňovalo názory na hranice asistované reprodukce. Který z jejich názorů už není možné považovat za normální? A je vůbec potřeba, abychom se vzájemně takto nálepkovali?

28.4.2017 v 19:03 | Karma článku: 30.30 | Přečteno: 982 | Diskuse

Kateřina Štojrová

Bohéma - znamení doby postfaktické

V době postfaktické lidem přestává záležet na hledání pravdy a pochopení skutečnosti. Fakta už málokoho zajímají – důležitější jsou vzbuzované emoce. S touto kartou hráli, možná nevědomky, tvůrci seriálu Bohéma.

22.2.2017 v 11:21 | Karma článku: 37.10 | Přečteno: 4059 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Richard Siemko

Proč Bůh nezasahuje

Následující úvahy jsem napsal pro ty z lidí, kteří jsou hluboce zasaženi zlem ve světě a nechápou, jak můžou někteří jiní lidé věřit v Boha, který je podle jejich slov vševědoucí a přesto nezasahuje.

24.11.2017 v 11:05 | Karma článku: 5.17 | Přečteno: 110 | Diskuse

Petr Pánek

Střet civilizací začíná v ložnici.

Jedna blogerka , která s jistotou dovede rozpoutat diskusi zde nadhodila téma "Mateřství jako služba bohu". Budiž i když tomu nerozumím.

24.11.2017 v 10:01 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 416 | Diskuse

Jan Tichý

Prezident volky nevolky (čti folky nefolky)

Vyhraje kandidát lidu (německy das Volk) nebo nelidu (resp. nadlidu = zákonodárců)? V posledních volbách prezidenta měli téměř všichni kandidáti podporu sobě blízké politické strany. Letos naopak téměř nikdo.

24.11.2017 v 8:54 | Karma článku: 4.81 | Přečteno: 117 |

Kateřina Valachová

Sociální rozměr státu, o to zde kráčí

Nedávno jsem přála hodně štěstí a brzké uzdravení paní Darině Nešporové, učitelce mateřské školy z Olomoucka. Zachránila tři děti, které odstrčila z cesty automobilu – sama přitom utrpěla vážná zranění.

24.11.2017 v 8:01 | Karma článku: 5.61 | Přečteno: 229 | Diskuse

Pavel Chalupský

Na dne víc dávat, než brát.

Říká vám to něco? Správně. Zpívá o tom jeden zpěvák. A nejen o tom, ale i na lusknutí prstů se začít hned smát a přes zkroucená záda být součástí stáda. Že by sonda do naší společnosti?

24.11.2017 v 7:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1394

Když mě něco nenechává v klidu, ráda o tom píšu, ať je to cokoliv. Urovnávám si tak myšlenky. Budu ráda, pokud Vás výsledky mého vnitřního úklidu potěší nebo přimějí k zamyšlení.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.