Kde končí tolerance?
Když ještě chvíli zůstaneme u toho těla, můžeme se v mnohém poučit i z fungování našeho imunitního neboli obranného systému. Předem se omlouvám zdravotnicky vzdělaným čtenářům za brutální zjednodušení. Přitom jde o systém neskutečně složitý. Žádné jednoduché fik sem, fik tam. Každou minutu a vteřinu našeho života se specializované imunitní buňky musejí rozhodovat, zda proti antigenu (tj. vnitřnímu či vnějšímu nepříteli potenciálně ohrožujícímu život) zasáhnou či nikoliv. Imunitní systém nepracuje podle nějakého paušálního principu “žít a nechat žít“. To by nás moc dlouho neochránil. Syndrom získaného selhání imunity je příkladem situace, kdy se obrana organismu pod dlouhodobým vlivem vetřelce (viru HIV) hroutí a na jiná nebezpečí už nereaguje.
Na druhou stranu – oni ti buněční požírači a zabíječi nesmějí kolem sebe kvůli všemu hned mlátit hlava nehlava. Důsledkem by totiž mohly být přehnané imunitní reakce typu alergií nebo autoimunitních poruch, které pak devastují i původně zdravé tkáně a orgány. Imunitní buňky potřebují pořádné informace, aby mohly dospět k rozhodnutí, zda cizorodý element nechají být anebo zahájí boj. Informace dostávají od svých již vyškolených a zkušenějších kolegů. Je to vysoce sofistikovaná, specializovaná činnost. Vyžaduje využití informačních služeb, kázeň, rozvahu, odvahu, odhodlání až k sebeobětování a vysoké nasazení. Tyto specifické imunitní buňky jsou naší vnitřní policií, armádou a zpravodajskou službou.
Fungující společnost má být tělu podobným organismem, kde ten dělá to a ten zas tohle, ale aby to mohli všichni dělat v klidu a bezpečí, někdo musí účinně hlídat a potírat vetřelce i vlastní zvrhlé jedince, pokud se stanou ohrožením. Neboli společnost potřebuje akceschopný obranný systém.
Bezbřehá tolerance a netečnost vůči nepatřičným elementům a jejich nebezpečnému chování je pro tělo a obdobně i pro společnost a do ní včleněné menší lidské skupiny demoralizující a devastující.
Představme si to jako v rodině. Pokud matka mlčky a rezignovaně dovolí batoleti, aby ji při každé své momentální nespokojenosti mlátilo do hlavy autíčkem, může se snadno dočkat toho, že na ni mladík v patnácti letech vytáhne nůž, až se mu nebude zdát výše kapesného dostatečná. Aby z vrtošivého hošíka vyrostl zdravě sebevědomý, slušný a samostatný mladý muž, je bezpodmínečně nutné od útlého věku nastavovat hranice jeho chování. Jinak se on sám necítí bezpečně a komfortně a paradoxně ani není šťastný, ačkoli mu je vše dovoleno. Kdysi se zlobivému dítěti říkalo, že roste pro šibenici. Dnes možná roste pro lehátko u psychiatra (v tom lepším případě). V tom horším zapaluje v ulicích popelnice a auta.
Obdobné nastavování hranic je sebezáchovným mechanismem i pro společnost. Za prvé doslova – náš svět není (a zjevně ještě dlouho nebude) tak bezpečný a lidé v něm tak vyspělí, abychom mohli hranice zrušit. Loňský rok byl v tomto směru nepříjemným probuzením: zjistili jsme, že Evropa nemá nastavené hranice. Wow! V naší české kotlince nás nikdy nenapadlo o tom přemýšlet; možná proto, že jsme tak hezky schovaní uvnitř. Ale jak je možné, že se zjevně o své bezpečí nestrachovaly ani ty státy a národy, které se nacházejí geograficky na okraji sjednoceného kontinentu? To je otázka pro politiky, historiky, sociology a vojáky.
Za druhé bychom si měli držet jako nepřekročitelnou hranici vynutitelné dodržování zákonnosti - padni komu padni. Znepokojivé zprávy z některých zemí na západ od nás svědčí o tom, že při střetu různorodých kultur se to ne vždy daří. Kdo však nehodlá dodržovat náš právní řád například proto, že se to neslučuje s jeho názory na postavení jednotlivých skupin obyvatelstva v rámci společnosti, je vetřelcem, proti kterému by měl imunitní (obranný) systém jakožto prostředek sloužící k praktické realizaci pudu sebezáchovy zakročit. Pokud obrana selže, organismus čeká nevyhnutelný zánik a z jeho ostatků vyroste něco jiného.
Absolutní svoboda a bezhraniční tolerance je zkrátka nebezpečný mýtus, který prohlédneme celkem snadno, když se hlouběji zamyslíme nad známou geniálně jednoduchou myšlenkou filozofa a ekonoma Johna Stuarta Milla (1806 – 1873); že totiž svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Tento postulát však staví na tom, že jeden i druhý chápe pojem „svoboda“ přibližně stejně. Najednou však zjišťujeme, že se na území Evropy snažíme smísit společenské systémy, které se ve svém pojetí svobody dost zásadně odlišují a nehodlají svůj názor měnit; tudíž jsou zřejmě vzájemně neslučitelné (nekompatibilní je zde lepší slovo). Jsou-li nějaké subsystémy nekompatibilní, systém nebude fungovat, což dnes ví každé malé dítě.
V uplynulých pětadvaceti letech jsme se v naší zemi snažili dospět k určitému konsensu v tom, kde že se nacházejí ty začátky a konce svobody, a to jak pro jednotlivce, tak pro různé skupiny lidí. Základem tohoto celkem obecně přijímaného konsensu je určité mravní vědomí, jakési kolektivně akceptované svědomí, které čerpá (ať už se to někomu líbí či ne) z našich židovsko-křesťanských kořenů, to znamená především z Desatera a Nového zákona. Ctít život, pravdu, vlastnická práva, pečovat o základní vztahy ve své rodině a nenabourávat je druhým, nedychtit po tom, co mi nepatří. Mít úctu k tomu, co mě přesahuje. Nečinit druhým to, co nechci, aby činili oni mně. Starat se o hladové, nemocné, chudé, osamělé, o lidi na cestě, dělit se s nimi o své bohatství. Toužit po spravedlnosti. Chovat se i k nepřátelům slušně.
Z tohoto základu vyrůstá také náš právní řád počínaje Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Právní řád založený na rovnosti a svobodě pro všechny bez rozdílu, na soucitu, solidaritě, ochraně slabších, na svrchovanosti zákonů a možnosti domoci se svých práv před soudem.
Nenechme si tento solidní základ (byť realizovaný se spoustou nedokonalostí) nabourávat ve jménu čehokoli. Vše bude v budoucnosti záviset na tom, jak správně a veřejně pojmenujeme a odkryjeme dobro a zlo. Není a nebude lehké rozpoznat, kdy už prokazované dobro přestává být dobrem, protože dovoluje zlu se zde etablovat. A snad nejtěžší to bude pro křesťany.
Proto celkem dobře chápu paní Merkelovou, pokud její zvací pohnutky byly skutečně křesťanské. Co si měla v praxi počít s větou: „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde. Kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium (rozuměj: kvůli opravdu a důsledně realizovaným křesťanským postojům lásky a solidarity), zachrání jej. Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?“ (Evangelium podle Marka, kapitola 8, verš 35-36). Přichází doba, kdy se ukáže, zda správně chápeme biblické paradoxy.
Promysleme si tedy předem, co chceme a můžeme udělat pro lidi v opravdové nouzi, a co naopak nepřipustíme. Ať to víme dříve, než se události (nebo lidé) dají do pohybu. Aby byla obrana před zlem řešena včas, dřív, než na její místo nastoupí útok vedený z jakékoli strany. A kdo že tu obranu má řešit? To je zase otázka pro politiky, historiky, sociology a vojáky. A ještě pro policisty, státní zástupce, soudy a vysoké úředníky. Ať všichni pojmenovávají věci pravými jmény, tak jak je chápeme my, kteří jsme tady doma. Novináři ať pravdivě a svobodně píší. My ostatní musíme mít otevřené oči, hlavy a snažit se vždycky správně volit. Nejen ve volbách.
Kateřina Štojrová
Koronavirus má potenciál uzdravit svět
Omlouvám se všem, co nemohou ani čut slova křesťanství, Kristus a Antikrist. Omlouvám se všem ekonomům a křesťanským teologům za mou soukromou představu o spáse světa.
Kateřina Štojrová
Jak plníte bobříka odvahy?
Měli jste rádi tábory a bojové hry? Já jsem kolektivní zábavu a jakékoli závodění nesnášela. Ale teď spolu s vámi hraju jednu obří bojovku. Vítězství je jisté, nebojte.
Kateřina Štojrová
Kde končí tolerance? (2)
Tato otázka stále visí ve vzduchu. Co všechno bude ještě schopna tolerovat příroda, aniž by nás začala „natvrdo“ ničit? Kolik kulturních světů se vejde do Evropy? Kolik skandálů a kauz ještě sneseme na naší politické scéně?
Kateřina Štojrová
Právo na dítě aneb Kdo se tady úplně zbláznil
Nedávno si několik politiků vyměňovalo názory na hranice asistované reprodukce. Který z jejich názorů už není možné považovat za normální? A je vůbec potřeba, abychom se vzájemně takto nálepkovali?
Kateřina Štojrová
Prosím, prosím ukliďme Česko!
Tak konečně jsem to udělala. Vzala jsem doma velký pytel, rukavice, a vydala jsem se vyčistit svou oblíbenou procházkovou trasu od odpadků. Nikdo jiný to za mě totiž neudělá.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1373x