Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pasažéři na palubě Titaniku chytají pokémony

22. 09. 2016 20:14:25
Kdo si hraje, nezlobí, že? Nechci být příznivcem konspiračních teorií, ale když jsem četla o miliónech fanoušků hry Pokémon GO, tak mě napadlo, čí je to asi zájem; komu prospěje (kromě tvůrců a distributorů hry),

jestliže bude nemalá část lidstva pokračovat stále zběsileji ve své hře „Jak se ubavit k smrti“.

A to leckdy doslova. Kvůli lovení pokémonů se prý stala už řada nehod, zřejmě i vážnějších než jsou jen obyčejné srážky s kandelábrem nebo nic netušícím chodcem. Nejsem žádný znalec ani milovník virtuálních her, ale v tomto případě jsem si se zájmem přečetla kompletní pravidla hry. A zděsila jsem se. Obávám se, že ani tolik proklamované rozhýbání dětí či dospělých a jejich pobyt na vzduchu nemůžou vyvážit negativní důsledek tohoto podivného vegetování v takzvané rozšířené realitě. A tím důsledkem je (když pominu neuvěřitelné mrhání časem) ještě o něco větší sociální izolace; jako by jí už teď nebylo dost.

Najít pokud možno všechny pokémony, postupně je chytat, vylepšovat, hledat pokémoní vajíčka, dávat je líhnout do inkubátoru, atd. atd., to už je nějakého času, který strávíte pěkně spolu; jenom vy a váš chytrý telefon.

Kromě toho podoba pokémonů je a vždycky byla odpuzující a odporná. Špičaté uši, podivně zlé oči, dračí znaky. Marowak, Gengar, Wartortle, Ivysaur, Vaporeon, Magmar, Voltorb... Vážně chceme, aby naše děti trávily svůj čas v takovéto démonické společnosti? Najděte si obrázky těch příšerek a pak srovnejte jejich vizuální podobu s Krtečkem, Rákosníčkem, Křemílkem a Vochomůrkou nebo Makovou panenkou. Případně s Rychlými šípy, Vinnetouem, Harry Potterem a Hermionou. Jak se vám líbí?

Zrovna tento týden médii proběhla zpráva o jakési americké studii, která uvádí, že zhruba 95 procent současných vysokoškoláků má nějaké zkušenosti s prokrastinací. Ne, že by se nám za našich mladých let vždycky chtělo učit a že bychom ve škole odevzdávali naprosto všechno v termínu. Ale lákadla, která nás odváděla od práce, byla přece jen přirozenější a hlavně nás spíš socializovala, než izolovala. Možná máte jiné vzpomínky a zkušenosti, ale mou generaci od studia zdržovalo hlavně randění a klábosení po hospodách či na kolejích, případně čtení, sport, hudba a zpěv. Teď je to hlavně neurotické kontrolování novinek na sociálních sítích, hraní her, případně sjíždění oblíbených seriálů nebo videí. Nejčastěji o samotě. Mé děti nevyjímaje.

Bohužel staré dobré přísloví „S čím kdo zachází, tím taky schází“ je univerzálně platné. Na své okouzlení informačními technologiemi můžeme klidně dojet. Stačí se podívat na jinou zprávu z tohoto týdne – o stavu japonské společnosti, mimo jiné kolébky herní série Pokémon. Ve věkové skupině 18 až 34 let nežije 70 procent mužů a 60 procent žen v žádném partnerském vztahu a značná část z nich vůbec neplánuje založení rodiny. Kromě toho 42 procent japonských mužů a 44 procent žen tohoto věku nikdy nezažilo sex. Izolace jedinců kvůli závislosti na internetu a mobilu není jistě jediným důvodem, nebudeme zjednodušovat. Japonský národ však nezadržitelně vymírá a vládám se dlouhodobě nedaří tuto tendenci zvrátit.

Nechci malovat čerta na zeď, ale co když Japonsko zase předběhlo dobu? Co když se naše tzv. vyspělá civilizace opravdu potápí? Najdeme nějaké záchranné čluny? Nebo budeme dál požadovat jen chléb a hry?

Autor: Kateřina Štojrová | čtvrtek 22.9.2016 20:14 | karma článku: 16.95 | přečteno: 454x

Další články blogera

Kateřina Štojrová

Kde končí tolerance? (2)

Tato otázka stále visí ve vzduchu. Co všechno bude ještě schopna tolerovat příroda, aniž by nás začala „natvrdo“ ničit? Kolik kulturních světů se vejde do Evropy? Kolik skandálů a kauz ještě sneseme na naší politické scéně?

23.8.2017 v 17:50 | Karma článku: 17.18 | Přečteno: 453 | Diskuse

Kateřina Štojrová

Právo na dítě aneb Kdo se tady úplně zbláznil

Nedávno si několik politiků vyměňovalo názory na hranice asistované reprodukce. Který z jejich názorů už není možné považovat za normální? A je vůbec potřeba, abychom se vzájemně takto nálepkovali?

28.4.2017 v 19:03 | Karma článku: 30.30 | Přečteno: 982 | Diskuse

Kateřina Štojrová

Prosím, prosím ukliďme Česko!

Tak konečně jsem to udělala. Vzala jsem doma velký pytel, rukavice, a vydala jsem se vyčistit svou oblíbenou procházkovou trasu od odpadků. Nikdo jiný to za mě totiž neudělá.

29.3.2017 v 11:06 | Karma článku: 16.77 | Přečteno: 282 | Diskuse

Kateřina Štojrová

Bohéma - znamení doby postfaktické

V době postfaktické lidem přestává záležet na hledání pravdy a pochopení skutečnosti. Fakta už málokoho zajímají – důležitější jsou vzbuzované emoce. S touto kartou hráli, možná nevědomky, tvůrci seriálu Bohéma.

22.2.2017 v 11:21 | Karma článku: 37.10 | Přečteno: 4059 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Richard Siemko

Proč Bůh nezasahuje

Následující úvahy jsem napsal pro ty z lidí, kteří jsou hluboce zasaženi zlem ve světě a nechápou, jak můžou někteří jiní lidé věřit v Boha, který je podle jejich slov vševědoucí a přesto nezasahuje.

24.11.2017 v 11:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Petr Pánek

Střet civilizací začíná v ložnici.

Jedna blogerka , která s jistotou dovede rozpoutat diskusi zde nadhodila téma "Mateřství jako služba bohu". Budiž i když tomu nerozumím.

24.11.2017 v 10:01 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 397 | Diskuse

Jan Tichý

Prezident volky nevolky (čti folky nefolky)

Vyhraje kandidát lidu (německy das Volk) nebo nelidu (resp. nadlidu = zákonodárců)? V posledních volbách prezidenta měli téměř všichni kandidáti podporu sobě blízké politické strany. Letos naopak téměř nikdo.

24.11.2017 v 8:54 | Karma článku: 4.81 | Přečteno: 117 |

Kateřina Valachová

Sociální rozměr státu, o to zde kráčí

Nedávno jsem přála hodně štěstí a brzké uzdravení paní Darině Nešporové, učitelce mateřské školy z Olomoucka. Zachránila tři děti, které odstrčila z cesty automobilu – sama přitom utrpěla vážná zranění.

24.11.2017 v 8:01 | Karma článku: 5.05 | Přečteno: 226 | Diskuse

Pavel Chalupský

Na dne víc dávat, než brát.

Říká vám to něco? Správně. Zpívá o tom jeden zpěvák. A nejen o tom, ale i na lusknutí prstů se začít hned smát a přes zkroucená záda být součástí stáda. Že by sonda do naší společnosti?

24.11.2017 v 7:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1394

Když mě něco nenechává v klidu, ráda o tom píšu, ať je to cokoliv. Urovnávám si tak myšlenky. Budu ráda, pokud Vás výsledky mého vnitřního úklidu potěší nebo přimějí k zamyšlení.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.