Proč jsem se zbláznila (část první)
Když zapátrám důkladně v paměti, měla jsem sklony k depresím už v pubertě, ne-li dříve. V rodině mě považovali za nadanou inteligentní introvertku. „Kačenka nic neříká! To ona sbírá zkušenosti a všechno si zapisuje do své hlavičky. To je naše rozumbrada!“ Ale moje zamlklost měla zřejmě trochu jiné příčiny, než hlubokomyslné rozvažování.
Když mě pak v sedmnácti po dvouletém vztahu opustil můj první kluk, objevilo se něco, co by se dalo nazvat reaktivní depresí. Seděla jsem nehnutě u okna, truchlila a měla pocit, že můj život skončil. Milovaný Péťa odešel za jinou – jak jsem si tehdy zapsala do deníku: štíhlou, rovnou čarovnou blondýnou. Moje sebedůvěra dostala pořádně do zubů. Nebyla jsem totiž ničím z toho. Obtloustlá nijaká tmavovláska. Zásadní myslím bylo, že jsem se nikomu nedokázala svěřit, jak moc to bolí. Nechtěla jsem dělat potíže. A taky přiznat neúspěch.
Někdy na vysoké už jsem měla takové výkyvy nálad, že jsem začala koketovat s myšlenkou na maniodepresivní psychózu, jak se tomu tehdy říkalo. Ale šlo jen o takové více či méně zábavné sebepozorování. Psychologie mě zajímala jako každého, kdo má v této oblasti nějaký problém. Ačkoli jsem si pro sebe mnohokrát řekla, že jednou skončím u psychiatra, brala jsem to jako určitou legrační nadsázku. Vůbec mě nenapadlo, že tam třeba patřím už teď.
Často se mé depresivní propady kryly s předmenstruačním syndromem, takže mi připadaly vysvětlitelné a omluvitelné. Kam moje paměť sahá, měla jsem problémy se sebevědomím, sebeprosazením a řadu mindráků kvůli některým tělesným zvláštnostem. Toho všeho jsem se zbavila někdy kolem pětatřiceti. Tehdy se ale zároveň objevily první epizody čistokrevné endogenní deprese.
I když pozor! První pořádnou depku, kdy jsem se naplakala snad nejvíc v životě, jsem měla po narození prvního dítěte. Z hormonálního kolotoče, spuštěného těhotenstvím, porodem a kojením, se mi udělalo opravdu hodně zle. Navíc porod v období končící totality byl ve většině porodnic ještě hodně odosobněným zážitkem. Nikdo se mnou nemluvil, nikdo nic nevysvětloval, celou noc jsem byla ponechána sama sobě, svému strachu a úzkostem. Proto i porod sám byl pro mě nečekaným traumatem. Do té doby jsem si naivně myslela, že jsem silná a statečná žena, která ho zvládne bez velkého křiku a v pohodě. Nakonec jsem ale měla podivný pocit, že jsem v ohrožení života a šokovalo mě, jak bolestná pro mě tato „přirozená záležitost“ ve skutečnosti je.
Po pětidenním pobytu na pokoji se čtyřmi dalšími matkami a jejich dětmi jsem se vrátila totálně vyčerpaná a nevyspalá do provizorně zařízeného starého domu bez ledničky a kuchyňské linky, zato s kotlem na uhlí v kuchyni. Já, typické městské dítě, zvyklé z původní rodiny na teplé centrum bytu s útulnou toaletou a vždy vyhřátou koupelnou, jsem najednou měla za úkol pečovat nejen o dítě a domácnost, ale taky o vrtošivá kamna plivající občas oheň a síru.
Naše WC sousedící s koupelnou bylo umístěno pod schody na půdu a záhy jsme zjistili, že pokud chceme předejít mokré zdi a plísním, musíme tam stále větrat a tudíž většinu času snášet zimu. Plíseň tam byla i tak. Z hromad dříví, naskládaných předchozími majiteli ke zdi domu, lezli do bytu odporní, prehistoricky vypadající brouci. Z děťátka se vyklubal značně přecitlivělý nespavec, kolem kterého se muselo chodit po špičkách. Kojení se nedařilo, syn neprospíval.
Když se tohle všechno sečetlo dohromady s mým perfekcionismem, spustilo to parádní poporodní depresi, kdy jsem se cítila provinilá málem za všechny zlořády světa. Naprosto iracionálně jsem si vyčítala, že nebýt umělé výživy, mé dítě zemře hlady (!) a jako matka jsem tudíž naprosto selhala. Při jakékoli menší nesnázi jsem se rozplakala. Pokud něco vyčítám bývalému manželovi, pak to, že mě tehdy nevzal za ruku a neodvlekl štandopede k lékaři. Synáčka jsem ale od první chvíle milovala a věděla jsem, že se o něj prostě postarat musím. Žádné odvržení dítěte (jako syndrom laktační psychózy) se tedy naštěstí nekonalo.
Co z toho všeho vyplývá: všímejte si soustředěně svých dětí a novopečených maminek. Možná potřebují Vaši pozornost, péči, pomoc a hlavně moře - moře lásky. Aby se jednou nezbláznily.
Kateřina Štojrová
Koronavirus má potenciál uzdravit svět
Omlouvám se všem, co nemohou ani čut slova křesťanství, Kristus a Antikrist. Omlouvám se všem ekonomům a křesťanským teologům za mou soukromou představu o spáse světa.
Kateřina Štojrová
Jak plníte bobříka odvahy?
Měli jste rádi tábory a bojové hry? Já jsem kolektivní zábavu a jakékoli závodění nesnášela. Ale teď spolu s vámi hraju jednu obří bojovku. Vítězství je jisté, nebojte.
Kateřina Štojrová
Kde končí tolerance? (2)
Tato otázka stále visí ve vzduchu. Co všechno bude ještě schopna tolerovat příroda, aniž by nás začala „natvrdo“ ničit? Kolik kulturních světů se vejde do Evropy? Kolik skandálů a kauz ještě sneseme na naší politické scéně?
Kateřina Štojrová
Právo na dítě aneb Kdo se tady úplně zbláznil
Nedávno si několik politiků vyměňovalo názory na hranice asistované reprodukce. Který z jejich názorů už není možné považovat za normální? A je vůbec potřeba, abychom se vzájemně takto nálepkovali?
Kateřina Štojrová
Prosím, prosím ukliďme Česko!
Tak konečně jsem to udělala. Vzala jsem doma velký pytel, rukavice, a vydala jsem se vyčistit svou oblíbenou procházkovou trasu od odpadků. Nikdo jiný to za mě totiž neudělá.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Omezí dávky i povolení. Litva a Polsko pomohou Kyjevu s vracením branců
Litva hodlá pomáhat ukrajinským úřadům s navracením ukrajinských mužů v branném věku. Ve čtvrtek to...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1373x