Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tvůrci versus konzumenti aneb Jak jsem byla na koncertě

9. 06. 2016 13:03:00
Letos na jaře jsme se s přítelem rozvzpomněli na naši lásku k hudbě a navštívili několik koncertů. A zažili jsme tam roztodivné věci.

Asi se spolu shodneme, že každý z nás občas něco zajímavého tvoří. I ten, kdo má tak podivné povolání, při kterém žádné přidané hodnoty nevznikají. (Takových povolání je dnes čím dál víc. Ale příklady raději uvádět nebudu, aby se někdo neurazil.) Tvoří i ten, kdo nepracuje, protože nemůže nebo nechce. Občas totiž něco uvaří, vysází záhon květin, postaví letadýlko, napíše básničku. Při nejhorším něco vytvoří aspoň na toaletě (s prominutím).

Pokud jde o trávení volného času, také lze lidi v zásadě rozdělit na tvůrce a konzumenty. Tvůrci se hrabou v hlíně, stříhají stromy, stloukají všelijaké boudy a budky, háčkují a pletou, hrají v kapelách, tuní auta, vedou skauty, pomáhají potřebným, organizují více či méně smysluplné akce. Konzumenti konzumují. Polykají kilometry na kole, druží se po hospodách, tráví čas nakupováním, v kinech, pálí kalorie v posilovnách, leží v knihách, v soláriu, dělají hrady a zámky (což je značně zavádějící výraz), chroustají chipsy u televize, sjíždějí sociální sítě, zdali je tam něco nového. To hlavně.

Výrazného rozdílu mezi tvůrci a konzumenty jsem si všimla právě na koncertech vážné hudby. V prvním případě konzumovala asi pětiletá holčička, která seděla kousek za mnou babičce na klíně. Po celou dobu koncertu žvýkala žvýkačku s hlasitým mlaskáním a občas to proložila napitím z lahve. Vzhledem k tomu, že láhev měla takový ten sosáček s membránou, vydávala po napití dosti výrazné zvuky. Fascinující na tom bylo, že kromě mě to zřejmě nikomu nevadilo. Hlavně babička byla v naprostém klidu.

Jiná babička na jiném koncertě byla v rozporu se svou postavou tak mladistvě oblečená, že jsem měla chuť zavolat módní policii. Svého mladého ducha demonstrovala rovněž usilovným žvýkáním. Asi jsem vážně neurotik, ale pokud někdo sedí vlevo přede mnou, hýbe neustále čelistmi a ještě k tomu mimo rytmus, dost mi to kazí hudební zážitek. Musím sedět se zavřenýma očima a to už bych si rovnou mohla doma pustit cédéčko.

Korunu tomu nasadila krásná a krásně oblečená mladá slečna, sedící na jiném koncertě opět vlevo přede mnou. Donesla si s sebou z blízké kavárny cosi kávového v kelímku a v průběhu Griegova Klavírního koncertu a moll čas od času sáhla k podlaze, podala si kelímek a procítěně si usrkla nápoje. Měla zřejmě dojem, že sedí sama v obýváku před televizí. Anebo byla duchem v době barokní, kdy se při hudební produkci vesele konzumovalo.

Ten, kdo se na jevišti namáhá, aby pro nás interpretoval hudební nebo divadelní kusy, je přece také tvůrce. A tvůrci by měla patřit naše úcta a ohleduplnost, kterou nejlépe vyjádříme tím, že budeme tiše a klidně sedět a obdivovat jeho nadání, píli a fortel. Protože tvůrce je vždycky víc než konzument. Bez tvůrce by konzument neměl co konzumovat, zatímco tvůrce často tvoří jen tak, téměř za hubičku, ale pro radost sobě i druhým. Tak si tu radost vzájemně nekažme.

Autor: Kateřina Štojrová | čtvrtek 9.6.2016 13:03 | karma článku: 17.35 | přečteno: 628x

Další články blogera

Kateřina Štojrová

Kde končí tolerance? (2)

Tato otázka stále visí ve vzduchu. Co všechno bude ještě schopna tolerovat příroda, aniž by nás začala „natvrdo“ ničit? Kolik kulturních světů se vejde do Evropy? Kolik skandálů a kauz ještě sneseme na naší politické scéně?

23.8.2017 v 17:50 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 449 | Diskuse

Kateřina Štojrová

Právo na dítě aneb Kdo se tady úplně zbláznil

Nedávno si několik politiků vyměňovalo názory na hranice asistované reprodukce. Který z jejich názorů už není možné považovat za normální? A je vůbec potřeba, abychom se vzájemně takto nálepkovali?

28.4.2017 v 19:03 | Karma článku: 30.22 | Přečteno: 980 | Diskuse

Kateřina Štojrová

Prosím, prosím ukliďme Česko!

Tak konečně jsem to udělala. Vzala jsem doma velký pytel, rukavice, a vydala jsem se vyčistit svou oblíbenou procházkovou trasu od odpadků. Nikdo jiný to za mě totiž neudělá.

29.3.2017 v 11:06 | Karma článku: 16.77 | Přečteno: 282 | Diskuse

Kateřina Štojrová

Bohéma - znamení doby postfaktické

V době postfaktické lidem přestává záležet na hledání pravdy a pochopení skutečnosti. Fakta už málokoho zajímají – důležitější jsou vzbuzované emoce. S touto kartou hráli, možná nevědomky, tvůrci seriálu Bohéma.

22.2.2017 v 11:21 | Karma článku: 36.99 | Přečteno: 4055 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 7.09 | Přečteno: 152 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pět z milionu

Proč právě tento nadpis ? Protože mně nejen cosi, ale ,,kohosi" i připomíná. Herce. Herce Jana Třísku. Film z r. 1959 byl dosti poplatný době svého natočení. Ovšem jedna scéna z onoho povídkového filmu mně v paměti utkvěla.

24.9.2017 v 22:29 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 804 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 25.67 | Přečteno: 1804 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 982 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?

Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.

24.9.2017 v 9:38 | Karma článku: 7.05 | Přečteno: 289 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1390

Když mě něco nenechává v klidu, ráda o tom píšu, ať je to cokoliv. Urovnávám si tak myšlenky. Budu ráda, pokud Vás výsledky mého vnitřního úklidu potěší nebo přimějí k zamyšlení.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.