Deprese? Prokrastinace? Znám trik co funguje.

Připadá Vám, že děláte kulový? Stěží vylezete z postele a dá to fušku se dokopat k práci? Došly Vám síly, rozhodovací schopnosti se nebezpečně blíží k nule, na nic se netěšíte a z ničeho nemáte radost?        

Pro tyto případy mám v záloze jednoduchou metodu, která by mohla pomoct i Vám: pořídila jsem si hezký baculatý diář příjemný do ruky a každý den si do něj píšu seznam plánovaných činností. Odškrtávání splněných bodů ve mně vyvolává aspoň mírný pocit sebeuspokojení a vytváří dojem (koneckonců správný), že přece jen něco dělám a nejsem tudíž na odstřel.

Když se stránkami svého diáře zpětně probírám, dá se z nich odvodit, jak jsem se ve kterém dni cítila. Čím delší a primitivnější seznam, tím hůř mi bylo. Takové bad days vypadají asi takhle:

• Svítit si na čelo
• Dechová cvičení
• Umýt si vlasy
• Vyfoukat vlasy
• Nehty
• Nákup
• Uvařit rizoto
• Svázat a vynést papír
• Přijde zboží
• Upéct chleba
• Vložit článek na web
• Zalít kytky

Plán dne mi někdy připadá jako mnohohlavá saň. Nesplněný úkol večer škrtám a přepisuji na další den. Někdy ho odsunuji třeba čtyřikrát, než dokážu sani useknout hlavu rázným škrtem pera. A samozřejmě nefixluju; to žádné uspokojení nepřináší.

Prokrastinujícím bych radila ke každému bodu připsat i hodinu jako určitý deadline a zaručuji, že se jistý motivační efekt dostaví. Cítíte se totiž trochu divně, když musíte na zítřek přepsat celý seznam. Za pár dní už se taky na stránku nemusí vejít, i když zmenšíte písmo nebo vymyslíte zkratky. (Na toto místo jsem chtěla vymyslet nějakou vtipnou dvojsmyslnou zkratku, ale nepodařilo se. Jen jsem si asi po tisíci letech vzpomněla na VŘSR – „všecky řízky snědli rusové“. Malé „r“ zde má svůj obohacující význam.)

Diářovou metodu vřele doporučuju všem, kdo trpí depresemi. I kdyby tam po řadu dní mělo být napsáno:

• Posadit se na posteli
• Obout si pantofle
• Vstát a dojít na záchod
• Vzít si v kuchyni rohlíky a vodu
• Vrátit se do postele
• Zapnout televizi

Nezasvěcenému to může připadat směšné, ale opravdu platí rovnice: splněné úkoly = vyšší sebevědomí. Samozřejmě jsem to nevymyslela sama; tuhle pomůcku využívají i vrcholoví manažeři. Nejspíš na to mají nějaký tablet nebo chytrý telefon, ale já nedám dopustit na papír a tužku. Velikost odškrtávací fajfky a síla, s jakou ji vyryju do papíru, ještě trochu zvyšuje moji momentální (bohužel jen několikavteřinovou) spokojenost se sebou samotnou.

Aby mi diář nepřipadal jako nějaký diktátor, snažím se ho polidštit. Lepím si tam různé obrázky, vpisuju všelijaká moudra a pak jsem překvapená, když k nim v toku času dospěju, protože už jsem je mezitím zapomněla. Tak třeba: „Ustrašený člověk se bojí, aby nevypadal jako otrok, a proto otrokem je.“ Anebo: „Všechny stresy mají svůj počátek ve strachu, že mě nemají rádi.“ (1)

I v odborné literatuře najdete doporučení vyhotovovat při depresích „Záznamy denní činnosti“. Jednotlivým činnostem je možné přidělovat bodová ohodnocení vyjadřující míru obtížnosti dané činnosti, případně pacient body vyjádří míru radosti, kterou mu příslušná činnost přinesla. (2)

Mno, tuto sofistikovanější podobu diáře přenechám raději terapeutům. Nějak nevím, kolik bodů bych si měla přidělit za vyndání uzeného kolena z mrazáku. Natož za splnění úkolu z 11. ledna t. r., který zněl: zlikvidovat Vánoce.

______________________________________________________________________

1. Luule Viilma: Hřejivá naděje, Alman s.r.o., 2005, str. 22 a 29
2. Jaro Křivohlavý: Jak zvládat depresi, Grada Publishing, a.s., 2003, str. 126 a násl.